Náš výlet jsme si naplánovali na 7. – 8. června do chatek pod Zvičinou. Na nádraží na nás už čekala paní učitelka Zámečníková. Vlak na trati Jaroměř – Stará Paka měl jako obvykle jen jeden vagon a stěží jsme se tam vešli. Naštěstí naše třída vystupovala hned na příští stanici v Bílé Třemešné, odkud jsme pochodovali přes Dolní Brusnici až k Hotelu pod Zvičinou. Rozdělili jsme se do chatek, vybalili zavazadla a chystali se na Zvičinu. Již na úbočí hory se rozpoutala šišková bitva. Tu jsme přečkali celkem bez úhony a také jsme se vyfotografovali u Masarykovy studánky s drakem. Výlet se trochu zkomplikoval tím, že Lindu začalo bolet koleno a na vrcholu se s paní učitelkou, Nelou a Natkou vrátila zpět k chatkám. Díky dobré viditelnosti se nám Krkonoše zdály jako na dlani. Po malé svačince jsme se s paní učitelkou Šturmovou vydali dál. Obešli jsme celou horu a najednou jsme se ocitli zpět v Bílé Třemešné, kde jsme si v cukrárně koupili něco na zub. Hned po návratu jsme se smočili v bazénu u chatek, který je napájen vodou z pramenů takzvané Mariánské studny. Zbytek dne patřil přehazované nebo volné zábavě. Když se úplně setmělo, po malých skupinkách jsme se vydali na stezku odvahy. Orientovali jsme se podle odrazek, které byly na stromech. Bez baterek bychom neviděli nic. Na jednoduchých postelích se nám spalo celkem dobře.
Další den začal rozcvičkou, kterou si někteří – mezi nimi i já, prodloužili tím, že si znovu proběhli stezku odvahy – tentokrát za světla. Po rozcvičce jsme si zasloužili dobrou snídani v hotelu a pak už patřilo dopoledne volejbalu a bazénu. Potom jsem s několika dalšími kluky chystal dříví na oheň, ale dřív, než jsme to stihli dokončit, bylo nutné si dojít pro pruty na opékání. Špekáčky jsme snědli k obědu. Poklidili jsme si v chatkách, zabalili a jeli jsme domů.
Podle mne se výlet velmi vydařil!!!
Míša Kazmirowski
Fotografie:
