Tuhle neděli ve tři hodiny,
šly se s námi rozloučit rodiny.
Jídla jsme vezli hromadu,
měli jsme dobrou náladu.
Z okna obdivuji krajinu,
snad tu naši chatu neminu.
Rudův skútr kufry odvezl,
každý na kopec hned lezl.
Ředitel se podle vezl v rolbě,
byli jsme jednou nohou v hrobě.
Cestu jsme nevydrželi málem,
kdo tu hrůzu zvládl, tak je králem.
Vybalili jsme rychle,
máme s sebou bichle.
K večeři pomazánku hltáme,
na besedu po ní čekáme.
Učíme se pravidla,
dostaneme chuť na povidla.
Po rychlé sprše hop do postele,
po večeři jsme tlustí jako tele.
V 7:20 rozcvička,
přidá se i Krupička.
Snídaně zmizela hned,
chyběl tam jen med.
Lyžáky si obouváme,
prsty celé skříplé máme.
Tři jsou družstva naše,
bude z toho kaše.
Někteří sjíždějí bez problému,
jiní mají velkou trému.
Dušan se strašně předvádí,
ředitele k vzteku přivádí.
Oběd už je připraven,
každý z nás je unaven.
Pája se v polívce nimrá,
vůně jídla v nose šimrá.
Po obědě je polední klid,
všichni musí do postele jít.
Na běžkách hrajeme honičku,
rozvážeme si tkaničku.
Když spadneme, tak se Dušan směje,
rychle to s ním ke konci spěje.
U chaty si sundáme běžky,
na západ slunce jdeme pěšky.
Hranolky byly k večeři,
omáčku nám v talíři čeří.
Na besedě probíráme vosky,
z nás jsou jenom trosky.
Při hře se o židle přerážíme,
váhu potom rychle vyvážíme.
Smějeme se příšerným fotkám,
hlavně našim lyžařským botkám.
Večer usínáme znaveni,
spí klidně celé stavení.
Dušan nám naruší spánek,
zničí náš vysněný zámek.
Na stole je snídaně,
běžíme k ní nadaně.
První skupina jde do Pece na lyže,
Dušan po cestě sníh líže.
Ti horší ze svahu padají,
lyže zatím zlomené nemají.
Guláš nandáváme z rendlíku,
ten je plný bílých knedlíků.
Do Pece jede i druhá skupina,
snad je nezabije žádná lavina.
V Peci drandí sjezdovky,
rychlost dosahuje stovky.
Zas jsme zpátky na chatě,
odměnili nás bohatě.
K večeři jsou palačinky,
po nich zvedáme i činky.
Přirozený talent Dušan předvádí oblečení,
moc těžké to pro něj není.
Po fotkách jdeme spát,
budeme po tají na ně lát.
Ráno zase budíček,
běháme jako koníček.
Snídali jsme v cuku letu,
objeli jsme jednu metu.
Všichni zvládli cvičení,
už to není mučení.
Kompot, řízky, kaše,
všechno je to naše.
Cestu na Černou boudu jsme zvládli hravě,
chovali jsme se možná trochu dravě.
V boudě jsme zpívali hity české,
nám to připadalo moc hezké.
Tma už byla cestou zpátky,
děly se tam nekalé hrátky.
Učitelé si hráli na divočáky,
vystrašili potom všechny žáky.
Snad se tu ještě nepřerazíme
a dobře domů dorazíme.
Pokoj č. 2 (Magda, Verča, Eliška, Pája a Péťa)
Fotogalerie (úterý, středa):
